, Estonsko


další zápisky

První týden,
kdy bylo hezky

« První školní týden   První státní svátek »

V úterý se udělalo jasno (asi podruhé za tu dobu, co jsme tu) a Marti odpadla ruština. Toho jsme využili k návštěvě jednoho z odlehlejších parků, který obklopuje bývalou budovu muzea. Nová budova se teprve staví a otevřená bude až 1. října, takže se do ní nejspíš nepodíváme. Po cestě jsme si vyfotili z blízka kostel, který jinak vidíme pouze z dálky z okna pokoje.

Ve čtvrtek začalo hustě sněžit. Než jsme došli na hraní deskových her, byli jsme jak sněhuláci. Zopakovali jsme si Love Letter, který nás baví nejvíc, pak jsme hráli Marrakech, což je hra o pokládání koberců a nakonec Portobello Market. To už ale bylo devět a byl čas se přesunout na Estonský večer. Takové přesouvání ale vůbec nebylo snadné, protože přes den napadlý, mokrý sníh zmrzl a vytvořil dokonale kluzkou plochu. Sérií několika dobře zvolených klouznutí se nám ale podařilo dostat do cíle. Nejzajímavější náplní pak bylo především tradiční jídlo: zkusili jsme něco na způsob jelita, sulc, nějakou rybu na (kváskovém) chlebu (jiný tu nemají) a sýr cottage s borůvkami.

V pátek ráno nám přišel e-mail, že máme vyřízené naše estonské občanky. Po dopolední přednášce jsme tedy vyrazili opět na druhý konec města. Sice už jsme neměli tolik štěstí na anglicky hovořící policistky, ale i tak proběhlo vyzvednutí hladce. Estonská občanka vypadá jak česká jen má v sobě navíc čip pro autorizaci vlastníka (např. pro digitální podpis). Estonci s takovou občankou volí ve volbách online.

V sobotu jsme se vydali do města Otepää spatřit v Estonsku dosud neviděné: kopce. První jsme obhlédli místní kostel.

Poté jsme zdolali nejvyšší kopec okolí.

A po obědě jsme se vypravili k jezeru. Pro srovnání se můžete podívat, jak to tam vypadá v létě.

U jezera jsou mola s dírami, které mají tu skvělou vlastnost, že pod sněhem nejsou vidět. Na fotce níže je vidět Ondra pouhé vteřiny před tím, než se propadne.

Obešli jsme místní naučnou stezku, kde chtěl Marťu opět sníst vlk (asi jim prostě chutná), a pak už nám jel autobus.

A při psaní tohoto zápisku jsme jedli losa. Tak snad nás nevyhodí ze zvěřince.


« První školní týden   První státní svátek »