, Estonsko


další zápisky

První národní park

« První Laponsko   První návštěva Rigy »

Ve čtvrtek 10. března jsme se zúčastnili International food festivalu. Food festival spočíval v rozdělení účastníků do tříd ekvivalence podle národnosti a tyto skupinky navařily své národní jídla. Ondrovi nejvíc (jako obvykle) chutnalo indické jídlo a Marti filipínské jídlo (těstoviny s tvarohem, rozinkama a kuřecím masem). Další zajímavou skupinkou byli Japonci, kteří dokonce připravili sushi. Na nás se ale pro velký zájem nedostalo.

Největší úspěch měl samozřejmě český stůl, protože jsme toho měli nejvíc (koprovka, chlebíčky, hrachová kaše, česneková pomazánka, a tak dále).

Také zde došlo k oddělení Bavorska od Německa.

V sobotu 12. března Marťa donutila Ondru, aby ji vzal na balet. Místní divadlo Vanemuine je známé právě pro balet, ale také pro muzikály a operu. Abychom měli aspoň malou šanci celému představení rozumět, vybrali jsme známou pohádku od Andersena Sněhovou královnu. Nakonec se nám představení dokonce líbilo – Ondrovi hlavně proto, že o přestávce jako cenu útěchy dostal milkshake.

O týden později jsme jeli na výlet do národního parku Sooma v západním Estonsku. Rozloha parku je asi 390 km2 a většinu rozlohy tvaří bažiny, rašeliniště a lužní lesy. Park je známý hlavně svým pátým ročním obdobím – období záplav. Na jaře totiž dochází kvůli tání k  záplavám, které mohou dosahovat až 8 km od koryta řeky.

Nejprve nás čekal výlet na kanoích po řece. První část byla kvůli hustému sněžení (ano, pořád tady sněží) dost nepříjemná, ale potom se najednou udělalo krásně a konečně jsme viděli i přírodu kolem nás. Viděli jsme několik bobřích hnízd a lišku. Trošku nás znervózňovaly ledové kry, které kolem nás proplouvaly, nakonec jsme se ale všichni dostali na břeh suší.

Po projížďce na řece jsme dostali teplý oběd – hrachovou polévku s chlebem a ovocnou buchtu – a vypravili jsme se na procházku naučnou stezkou. Na stezce je potřeba chodit po dřevěném chodníku, protože všude okolo je bažina.

V neděli jsme vyjeli kousek za Tartu vlakem, abychom prošli naučnou stezku Vapramäe. Příroda tu je pěkná.

Ale místy byl terén poměrně komplikovaný.

Snad to byl poslední výlet na sněhu.


« První Laponsko   První návštěva Rigy »